Plachtění i přes svou nezměrnou krásu patří mezi téměř neznámé sporty. Pro nezasvěceného diváka není nijak atraktivní, snad kromě hromadných vzletů a přistání. Mezi laickou veřejnost se občas dostanou nějaké informace díky nadšencům z řad pracovníků médií, kteří tomuto nádhernému sport také propadli. Pro většinu lidí, kteří jednou ten opojný pocit souznění s přírodou okusili, stalo se plachtění něčím jako drogou.

Laickým pohledem jsou plachtaři podivní lidé. Velmi brzy ráno spěchají na letiště, vytrvale pokukují po nebi, vytahují větroně z hangáru či z transportních vozů a chystají vše pro brzký start. Do vzduchu se obvykle dostávají aerovlekem za motorovým letadlem nebo pomocí lana navijáku. Když už se dostanou do vzduchu, snaží se udržet nahoře co nejdéle nebo se snaží jen s pomocí přírody obletět předem stanovenou trať v co nejkratším čase. Většinou se celý den pohybují někdemezi nebem a zemí, aby se večer s radostí vrátili na domovské letiště. Ti šťastnější vzduchem, ti méně úspěšní po silnici.

Rekreace

Rekreačním plachtařům stačí si zalétat kolem letiště. Zbraslavice jsou místem pro plachtění přímo stvořeným. Podmínky, zejména ty termické, jsou pro plachtaře velmi dobré. Poloha Zbraslavic na západním okraji Českomoravské vrchoviny skýtá možnost využívat k plachtění dny, kde na západě je již stabilní ovzduší nebo naopak na východě ještě prší po přešlé frontě.

V případě velmi instabilních zvrstvení lze využívat podmínek v Polabí, naopak při situacích, které pro vznik termiky vyžadují kopcovitý terén je oblast vrchoviny naprosto ideální.

Zbraslavice nabízejí ideální podmínky nejen létajícím členům, ale i jejich rodinám. Možnost koupání v bazénu na letišti, rybnících v okolí nebo řece Sázavě, návštěv krásné Kutné Hory, jakož i možnost výletů po okolí poskytují dostatek zábavy každému.

Pohodový kolektiv, který na letiště dochází, navíc velmi prospívá k pocitu příjemně strávených volných dní.

Sport

Sportovně založení plachtaři vyrážejí na přelety - lety po předem deklarovaných tratích, které se snaží prolétnout co nejrychleji. Většinou se v klubu létají tratě mezi sto až pěti sty kilometry. Při velmi dobrých podmínkách nejsou lety delší než 750 km výjimkou.

Ve Zbraslavicích létá mimo členy klubu sedlajících klubové větroně ještě několik dalších plachtařů na svých soukromých větroních. Společně se všichni „hecují", a tak vyrazit na přelet kratší než pět set kilometrů nestojí ani za zmínku. Nadšenci, kteří pro své hobby jsou schopni obětovat téměř veškerý svůj volný čas a nemalé finanční částky, tvoří zdravé plachtařské jádro klubu a svým nadšením a výkony způsobují i velkou chuť ostatních podávat dobré sportovní výkony.

Přestože se může zdát, že takový plachtař celý den jen sedí a hýbe končetinami, je sportovní plachtění velmi fyzicky i psychicky náročnou činností. Obvykle jsou plachtaři po třeba i osmihodinovém „ sezení" ve větroni vyčerpáni natolik, že nezbývá než se večer v letištním klubu sejít nad sklenkou zlatavého moku a ze všech stran probrat zážitky z letového dne.

Soutěže

Jak již bylo uvedeno výše, sešla se ve Zbraslavicích v nedávno minulých letech skupinka nadšenců, pro které je sportovní plachtění tréninkem na vrcholné české i mezinárodní soutěže. Z cca 20 pilotů bodujících v roce 2003 v CPS (Decentralizovaná celostátní plachtařská soutěž) se téměř tři čtvrtiny pravidelně účastní soutěží od regionální úrovně až po mistrovství kontinentu nebo světa.

Plachtařské soutěže jsou pro laiky ještě víc nepochopitelné, než samotné plachtění. Je-li dobré počasí, jde v praxi o čtrnáctidenní maratón soutěžních dní, začínajících brzy ráno a končících pozdě večer. Přestože tyto maratóny považuje většina soutěžících za nejlepší formu odpočinku, většinou by potřebovali po návratu ze soutěže ještě tak týden opravdové dovolené.

Soutěžní disciplíny jsou ve většině případů rychlostní disciplíny, tedy takové, kdy vítězem je ten, kdo oblétl předem stanovenou trať za nejkratší čas. Soutěžní trať je dána otočnými body, které musí soutěžící ve stanoveném pořadí obletět. Splnění soutěžního úkolu se kontroluje pomocí zapisovačů pracujících na bázi GPS. Ze svého letu musí soutěžící „přivézt" záznam, který po vyhodnocení počítačem prokáže, že byly prolétnuty všechny sektory otočných bodů. Sektor otočného bodu je definován jako kruh o poloměru 0,5 km se středem v otočném bodě.